Pohled na menšiny ve Francii českýma očima

Sem tam mě to rozčílí. Někdy mi to zase přijde smutné. A jindy si už říkám, BOŽE UŽ DOST! :)

Jde o český a proto i mě se týkající pohled na menšiny. Né jenom na ty, co žijí v ČR. Ale i o to, co si my Češi myslíme o poměrech ve Francii, kde žiji již třetím rokem. Chápu vliv médií. Chápu lenost lidí ověřovat si pravdivost toho, co kde zaslechnou. Třeba i v televizi, nebo v rádiu. Chápu, že život je jednodušší, když se moc nepřemýšlí...

Tmaví přistěhovalci, hořící auta a pařížská předměstí? Zeptal bych se, kolikrát tohle ještě od Čechů uslyším? Ale odpověď by byla asi stejná, jako kdybych se ptal, kdy se Francouzi naučí, že Československo už neexistuje. Moje zkušenost z Paříže. Po hořících autech nebylo ani památky. Samozřejmě na předměstí nežiju a ani jsem se tam nevydával fotit lidský tragédie. Ale když jsem si zapnul česky zprávy, zjistil jsem, že vlastně žiju ve válce. Ještě že tu telku máme. O to vtipnější byl dokument o reportérech, co to všechno natáčeli. Byly tam tv štáby celýho světa a všichni se hádaly o hořící auta, který by šly natočit. Byla to válka. Ale reportérů. Když u mě nějaký Francouz náhodou zahlédl české zpravodajství, zhrozil se. Podobný zkušenosti mám i s válkou v Iráku. Když jsem se odtamtud vrátil do ČR, televize mě chvíli bavila a pak jsem se na zprávy o tom co se tam děje radši přestal dívat. Takovou komedii jsem totiž ještě neviděl.

V Paříži mají mešitu. Je krásná. Můžete si tam dát dobrej čaj a je určitou oázou klidu v rušnym velkoměstě. Mají tu i evropské arabské centrum. Což je pro změnu velice moderní budova. Ve Francii žije přes 5mil. Muslimů. Obyvatel je přes 60 mil. Většina z arabské menšiny, žije ve velkých městech. V takových aglomeracích je pak slovo rasista v podstatě nadávka. S otevřenou formou rasismu jsem se tu nikdy nesetkal. Slovo cikán tu nemá ten podřadný význam jako u nás. Cikánská menšina je tu mnohem slabší. Možný proto se mi zdá, že si jí tu víc cení. Muzika kočovníků je "in". Je živelná a veselá. Stejně tak sem tam vidíte mladý lidi, napodobující cikánský styl oblečení. Byl jsem třeba na párty v cikánském stylu. A nebyl to výsměch, ale naopak oslava jejich kultury. Pak sem přijedou hrát gipsy cz cikáno hip hop a rozladění je na světě. Na vesnicích je situace samozřejmě vždycky jiná, než ve velkých městech, kde multikulturní společnost v podstatě již x let existuje. Sice s porodníma bolestma, ale co nového se bez nich obejde? Na venkově mají lidi s přistěhovalců samozřejmě strach. Asi jako dřív ve městech a asi jako máme my. Jsme mnohem větší rasisti. I když potencionálních a i reálných problémů na tohle téma má Francie víc.

Jednou jsem vyprovokoval diskuzi na téma multikulturní společnost. S Čechama to byla katastrofa. Jediný návrh, jak se vyrovnat s problémem míchání kultur, bylo v podstatě všechny cizí lidi vystěhovat a zakonzervovat se v naší pidi zemičce. Jak to reálně a dlouhodobě udržitelně udělat, ale už nikdo nevěděl. Takže jaký by moh být slogan politické strany, která chce zvítězit v dalších volbách? Za každýho mrtvýho cikána dáme pětikilo - volte nás?

Slyšel jsem taky názor, že cikáni v naší zemi nic nevybudovali. Žádný města, nebo silnice a vlastně se vůbec nepodíleli na rozvoji naší zemičky. Nevím. Důkazy nejsou. Dalo by se ale také říct, že se vůbec nepodíleli na průmyslové devastaci, na kácení lesů, na komunistické historii... teda z jinýho úhlu pohledu na tom nejhorším, co nás v poslední době potkalo. Na tom jsme se podíleli hlavně my. Češi.

Slyšel jsem, že kdo se narodí jako Cikán, nemůže být Čech. Znamená to teda, že když se narodíte evropance v USA, nemůže z Vás vyrůst Američan s jejich kulturními návyky a jazykem? Zkuste tuhle teorii použít kdekoliv, kde nebyla společnost zakonzervovaná nějakým totalitním režimem a zjistíte, že původní obyvatelstvo téměř neexistuje. Zkuste tuhle teorii použít u nás třeba za 50 let.

Čeho se vlastně bojíme? Víme to vůbec? Někdo nám vezme naši kulturu? Naše zvyky? Naši zem? Naše domy? Naše rodinné podniky? Moment... neudělali nám posledně něco podobnýho komunisti? Nezažil jsem to. Proto to nemůžu rozebírat. Ale obecně konstatovat to snad lze.

Otázka zní, proč by jsme měli ztratit naše zvyky, když se jich budeme dál držet? Nebo si samy myslíme, že je stejně už většinou dodržujeme jen v našich představách? Samozřejmě to neplatí obecně. Ale jestli to neplatí, znovu se vracím k tomu, čeho se bojíme... Nechceme snad bojovat za to, co jsme? Ukázat ostatním, jací jsme? Ukázat jim, že by třeba mohli chtít být jako my?