První "letní" výlet do Normandie

Štěpánka a Marťa nikam nejezdí. Pořád hlídají děti, nebo pomáhají doma. Když jsem se neprozřetelně zmínil, že mě občas Paříž štve tak, až z ní uteču někam na výlet, reakce na sebe nenechala dlouho čekat.

Vyjeli jsme v neděli ráno. Jestli se dá ještě 10hodin dopoledne za ráno považovat. Dejme tomu, že ano. Snažili jsme se vstát dřív, ale po Štepánčině večeři jsme byli ráno tak líní, že to bylo opravdu těžký.

Rozhodl jsem se zkusit neplacené silnice a tak bylo cestou aspoň na co koukat. Ta hodinka cesty na víc by se dala v pohodě vydržet. Bohužel je to ale celkově dlouhá cesta a každá hodina je znát. Příště tedy zase neušetřím. Za 250km cesty jsme stavěli 2x. Neříkám, že je to moc, ale cesta autem třeba do Prahy by s holkama asi byla zajímavá.

Na pláži, v městečku Etretat, holky říkaly jenom samý: "jééé" a další citoslovce údivu :). No a na útesech si to pro změnu zopákly. Štěpánka měla tendence zkoumat, jak hluboko to je z útesů dolů... strašila tím nejenom turisty, ale i nás. Po energeticky určitě hodně vydatné sváče v autě (čipsy a salát), jsme jeli směr Honfleur. To je krásný městečko se starým přístavem a uličkami. Asi nejhezčí, co jsem v Normandii zatím objevil. Ukázal jsem holkám zmrzlináře, co má snad všechny příchuti. Namátkou vyberu třeba bílou čokoládu, nebo nutelu. Jak je Štěpánka malá, tak si poručila tři kopečky. Teda oni tam dávaj spíš kopce. Byl na to třeba větší kornoutek. Kornout :). Mě s Marťou stačilo po dvou a měli jsme toho taky plný tenisky. Pak jsme poznávali Honfleur.... na nohou..., v sedě v přístavu.., v leže v parku a nakonec zase v sedě, v restauraci s velice zvláštně oblečenou servírkou.

Na cestu zpátky jsme se odebrali asi v 21hodin. To jsme zas museli stavit kvůli mě, abych se dopoval kafíčkama z automatu. Je únavný řídit takový dálky (přes 500km) a k tomu se ještě celej den někde courat. Ale výlet byl krásnej. Včetně počáska. Jenom po cestě zpátky se nad námi trochu protrhly mračna.

K domu jsem dojel s vypětím posledních sil a se sirkama v očích. Brána do dvora nefungovala. Ok. Zachovat klid a použít nouzové manuální ovládaní. Už jsem se viděl v posteli, když jsem zjistil, že nefungovaly ani vrata do garáže. U těch jsem manuální ovládání neznal. Následovala teda McGyverovská operace při světle z mobilu. Díky lekcím francouzštiny a taky díky tomu, že nejsem úplnej debil, jsem na to přišel asi za 10minut.

A to byl konec náročnýho, ale fajn, dne.

Fotky: http://picasaweb.google.com/fajfos/VLetSeTPNkouAMarOuDoNomandie