Momentálně jsem svědkem, alespoň pro mě, zajímavé události. Jde o problém s internetem v práci. Půl hodiny nefungoval a vypadá to, že někteří lidé to nepřekousnou. Nedokážou ukázat svůj nadhled a pochopení nad technikou a lidmi. Samozřejmě můj pohled na věc je zkreslený subjektivním vnímáním situace.
Proč tedy dělají takoví lidé věci složitější? Proč ukazovat na cizí chyby? Proč do něčího pracovního problému zatahovat ještě další lidi? Chci snad poukázat na to, že mám pravdu? Potřebuji si dodat sebevědomí tím, že do sporu zatáhnu kamarády a kolegy, kteří mi budou oporou i přesto, že moc netuší o co vlastně jde? Nejsem vůči nim sobecký?
Je jasné, o co v tomhle případě šlo. Každý to ví. Ale i tak mě někdy forma představení vlastní malosti, nesebedůvěry a komplexů překvapí. Zvlášť od některých lidí. A z argumentů typu: "Mě nezajímá proč to nejde, já chci, aby to šlo" doufám brzy vyrosteme. Takovým stylem se přeci baví malé děti. Vím, že doufat je hloupost. Dobrá. Budu si tedy alespoň tajně přát, aby takové názory nezaznívaly od lidí, kteří jsou ve vedoucích pozicích. Přeji si to třeba k narozkám. Vaše naivka :)
Dodatek:
Kdyby "někdo" měl pocit, že ho moje myšlenky neprávem osočují, je to jenom díky zvolené formě komunikace. A komunikace je opravdu ještě silné slovo. Ale všechno lze napravit...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat