Mě velí lidí víc. To není nikdy správně, protože jejich příkazy se můžou například vzájemně křížit a kdo to pak bude muset vysvětlovat? Nikdo jiný než já. A to jenom proto, že mezilidská komunikace je slovo nám ještě pořád docela cizí. Ono to asi taky souvisí s tou důvěrou, co jsem tu někde dole rozebíral. Takže kdybych si chtěl hrát na zaměstnance naivku, budu si chvíli, ale fakt nepatrnou chvíli myslet, že než o něčem jako šéf rozhodnu, nejdřív se o tom taky poradím s lidmi, co k tomu mají co říct. Takový záchvaty naivity se mě ale netýkají. I přesto mě rozčiluje, když se takový rozhodnutí, za kterým samozřejmě dotyčný šéf neví co se skrývá, dotýká mě. Ono to asi naštve každého, když si musí kvůli nějakým přihlouplým nápadům měnit osobní program.
Přitom by stačilo jen málo. Komunikovat. Sdílet svoje myšlenky a nápady. Nenechávat si informace pro sebe. Já je nikomu neukradnu. A i kdyby to stálo za to, lidi se musí přece podporovat. Né okrádat. Ono se to pak nějakým způsobem vždycky vrátí. Například sdílenou radost z hotové práce beru jako jednu z nejlepších motivací.
Žádné komentáře:
Okomentovat