Je to zajímavý a historicky daný fenomén. Mezilidská důvěra v ČR. Spíš nedůvěra. Protože pokud se v čr setkáte u někoho s bezvýhradnou důvěrou, pravděpodobně to bude cizinec, který u nás dlouhodobě nežije. Nedávno jsem byl svědkem příkladu jak z učebnice. Služebně přijel kolega z Prahy. Jeho úkol byl cosi nahrát a aktualizovat u mě v práci. Bezdůvodnost celý cesty nebudu rozebírat. Při jeho práci mě jeho nedůvěra až zarazila. Chápu, že je to starší člověk a že má možná zkušenosti s minulým režimem, který nedůvěru mezi lidmi záměrně vyvolával. To nic nemění na faktu, že u mě v kanclu v podstatě na nic nesáhnul. Jen nade mnou stál a koukal jak dělám jeho práci. Prý, abych pak nemohl říct, že mi tam něco pokazil. Zamýšlel jsem se nad smyslem jeho cesty.
Francouze jejich historie vychovává s vědomím, že za svojí dobrou budoucnost se musí bít společně. Nevím, proč to podobně nefunguje u nás. Možná si myslíme, že je nás málo na to, aby jsme i společně něco zmohli. Historie ale ukazuje, že i relativně málo lidí dokáže velké změny. Možná je v tom ale docela něco jiného, co lidi spojuje. Například víra.
Pomalu se začínám bát, že tenhle záznam bude moc dlouhý na to, aby ho někdo četl. I přesto ještě něco napíšu. Blog se dá brát taky jako můj deník. Deník, co exhibuje na netu. Dá se tu vyčíst i nemálo z mojí osobnosti a i různé hodnocení sebe sama. Teď mě například zajímá, jak jsem na tom s důvěrou k ostatním já sám. Když vidím Francouze – 2 kluky, kterým se líbí jedna jediná slečna, nebudou soupeřit. Naopak se podpoří. Kdo jí dostane, toho bude. A nehrozí nějaké pozdější balení holky od druhého z kamarádů. s tím se u nás nesetkáte. Další hezký příklad je, když se tu nějaká Češka snaží vyvolat třeba i nevinné tření mezi fr. kamarády. Těžce narazí. Kluci prostě drží pohromadě. A v opačném gardu to platí i pro holky. I když u nich to není tak viditelné. A jak jsem na tom já? S fr. kluky držím bezvýhradně. S Českýma je to složitější. Pokud dojde ke nějaké konfrontaci čs. kluka s holkou, většinou je upřímnější slečna. Takže mezi Čechama jsem většinou se slečnou. Po delším přemýšlení můžu říct, že v tom není vypočítavost. Spíš držím s upřímnějšími a nevinnějšími. Dělá mi to dobře na duši.
Žádné komentáře:
Okomentovat