Po poslední kalbě, která se neplánovaně protáhla od pátečního večera do sobotního odpoledne mi není nejlíp. Mami neboj. Normálně jsem nastydnul a už je to lepší. Jinak bych se ani nezmoh ani na tyhle řádky.
Nějakej vnitřní hlas mi napovídá, že příště bych sem už měl zas radši napsat o nějakým výletu, aby jste si nemysleli, že jenom chodím do práce a kalit. Taky se třeba.... vzdělávám kulturně i duševně :). Mám sem napsat něco z Moliéra? Zrovna ho čtu. Francouzko-český vydání (člověk, co mi tuhle knížku dal, se teď doufám malinko usmál). Jen tak na okraj. Molierovo názory na ženský by v dnešní době asi moc neuspěly. Minimálně mezi feministickou částí ženský populace.
Pátek. Začátek jako vždycky v Český kulturním centru, v jeho jazzový části. Ne proto, že by jsme snad šli za jazzem. Za tím tam chodí čím dál míň lidí. Až mě to posledně překvapilo. O to víc bylo místa pro nás. Ze začátku večera si toho moc nepamatuju. Ptám se sám sebe, jestli se mám snažit vysvětlit, že to nebylo tím kolik jsem toho vypil, ale spíš tím, že se nic zvláštního nestalo. Jenom jsme tak klábosili o nesmrtelnosti brouka a tvářili se u toho zaujatě jak to jenom šlo. Vzpomínám si snad jenom na to, jak jsem si šel pro pivka zdarma a jak mě u toho chytili. No chytili. Prostě mě viděl někdo, kdo mě vidět neměl a já to nevěděl. Ale nic se nestalo. Stejně jsem je nezaplatil (red. mami, nekradu. Jen jsem byl domluvenej s barmanem). Další, těžce vydolovaná vzpomínka je na nějakýho Maxima z Ruska. Nevím proč, ale chtěli jsme si od něj koupit časopis.
Půlnoc. Zavíračka. Přesun. Metro. Pamatujete si na zpívánky? Tak skoro stejný to bylo v metru s náma. Jenom na rozdíl třeba od zpívajících žebráků nikdo z nás nic nedostal. Byli jsme v bytě jedný české studentky a občasný modelky. Obdivovali jsme u ní všechno. ...její obrovskou plazmu, trámovej strop, že jsme kousek od Bastily, jí a třeba počet schodů v né zas až tak velkým bytě. Dokonce jeden Brňák ty schody obdivoval tolik, že po jedněch zvlášť leštěnejch uklouznul. Zajímavý na tom byly dvě věci. Vlastně tři. 1. nic moc si neudělal. 2. nesl sklenku Champagne, ze který neztratil ani kapku a 3. následujících přibližně 12 hodin to zkoušel na holky přes svoje bolavý zádíčka :). Kolem šesti ráno se zmocnil naší hostitelky hlad a uvařila všem těstoviny. Přemejšlel jsem, kdy jsem v tuhle dobu jedl naposledy. Vůbec se o nás hezky starala. Později nám rozestlala na rozkládacím gauči a ještě později nám šla koupit čokoládový chleby k snídani do pekárny. Občas má Francie i světlý stránky :).
Sobota byla samozřejmě zabitá. Jeden jedinej den volna, kdy se dá jít třeba na nákup a já ho prospim. To ale znamená, že ještě nejsem moc racionální! Takže jsem ještě blbej a mladej!! :)
Moliére:
- Snaž se zdát věrnou a já se budu snažit tomu věřit.
- Všichni jsou strašně chytří. Až to vyhání rozum z jejich hlav.
- Když promluví, člověk hledá co řekl.
Žádné komentáře:
Okomentovat