Fascinace

Tentokrát o našem chování. Zvyky jsou jeho nedílnou součástí. Dávají nám pocit iluzorní jistoty.

Co je to proboha za blbej zvyk, že když má někdo narozky, musí zvát ostatní? Kdo to vymyslel? Vypadá to docela jako trest za vlastní oslavu. Už když jsem byl v první třídě základky, při svých vlastních oslavách jsem rozdával sladkosti. Když chci přece slavit, přizvu ostatní a ti se buď dobrovolně přidají, nebo ne. Ale nebudu je přece uplácet pitím zdarma. Skoro by to mělo bejt naopak. Tenhle zvyk se naštěstí drží snad už jen u starší český populace. 

Další věc souvisí se služebníma cestama. Jsme povinni zvát lidi, co přijedou  k nám na sužebku, domů na večeři? Nebo je zvát snad do restaurace? Kdo tohle vymyslel? Samozřejmě, že když přijedou lidi, které mám rád, rád je i někam pozvu. Ale abych to bral jako povinnost i pro lidi mě cizí, to nepochopím. Někteří si s tím i lámou hlavu, jak takový problém vyřešit. Co to má být?

Jaký si to uděláš….