Důvěra

Někdy mě zaráží jak velký může být rozdíl v poskytované důvěře od starších lidí a od těch mladších.  Starší mají víc zkušeností. Asi těch špatných. Tudíž se projevům důvěry vyhýbají. A mladí jsou zas často naivní a hodně věcí jim nedojde. Obojí je v podstatě smutné, hloupé a rozhodně né nezbytné. Možná ta naivita. Ta je třeba, aby jsme si trochu nabili a získali reálný pohled na svět. Ale nedůvěra, s kterou se setkávám v práci, mě zaráží. Snad nejsem ten případ naivity, o kterém jsem psal.  Neustálé potvrzování všeho. Na předání čehokoliv musí být potvrzení potvrzené nejlépe třemi lidmi a orazítkované speciálními razítky. Nedůvěra, která se přelévá i mezi kolegy. Narušuje pocit blízkosti a přátelství. A nevěřím že přátelství je součást naivity. Chápu, že starší lidé jsou vycvičení minulým režimem ničemu nevěřit. Jenom doufám, že my už takoví nebudeme. Že důvěru budeme umět projevit. Je to totiž docela hřejivý a potřebný pocit.