Frantíci kontra Češi. Tohle mě, ať chci, nebo ne, občas prostě napadne.
Nedávno jsem například došel k dalšímu zjištění (došel jsme k němu dřív, nedávno jsem dokázal jen formulovat myšlenky :).
Co říct o fr. povaze obecně? Jsou tu hodní, jakoby otevřenější lidé. Proč je to tak a u nás jinak, pravděpodobně vychází z historických zkušeností toho kterého národa a jeho vývoje. Lidé jsou tu tedy dejme tomu milí, pohodoví, vtipní. Samozřejmě že je to jen povrchní slupka, pod kterou se skrývá opravdová osobnost. Tak do hloubky ale zacházet nehodlám. S málokým se taky opravdu tak sblížíte. Jde tu o počáteční, čtyřletý pocit :).
A Češi? Tak o těch by se zas z mýho pohledu dalo říct, že působí dohromady dost nevyrovnaně. Buď znám výrazný osobnosti v jakýmkoliv slova smyslu, nebo naprostý komplexáky. Nevidím moc tu střední, francouzskou masu vyrovnaných lidí (ať už je to v reálu jakkoliv). My se buď dostaneme na vrchol, nebo zůstaneme někde v podzemí. Nemáme tu fr. unifikovanost. Frantík, i když bude jeho zevnějšek strašidelný, Vás překvapí tím, jak mile si s ním pokecáte.
Líbí se mi česká různorodost. U nás nemáte problém s tím, najít si někoho za vzor. Vyzobávat z lidí to dobré, co se vám líbí. Jsme přímější. Pravdivější.
Uvidíme jak to bude vypadat za pár desetiletí.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat