Co k tomu říct? Že musím zamáčknout slzu při vzpomínkách na český zdravotnictví, kdy dostanete týden neschopenky už při náznaku chřipky. U mě jsou ty náznaky zrovna na slušný úrovni a vím, že na víc než den, nemám nárok. Zejtra musim zas do práce.
Nevím co dělat jinýho než psát. Byla to klasika. Dáte vědět do práce, že to dneska nevidíte na nějaký akční vylejzání z postele, že by vás to složilo. Řekne to to šéfovi a člověku, co vás zastupuje. Na to se zběsile rozezvoní mobil. Shání vás podšéf. Je překvapen tím, že on o vašem stavu nic neví. Prý by byl příště rád, abych ho také informoval. Souhlasím tedy. Přijde mi úplně normální telefonovat třem lidem kvůli mé neschopnosti. Možná bych to mohl dát rovnou napsat do novin. Vždyť už to píšu sem...
No a dál už byl jenom línej den, kdy vstáváte z postele přibližně 2 hodiny, mezitím si to minimálně 3krát rozmyslíte a nakonec se donutíte vzít si aspoň peřinu s sebou na gauč a nevnímat tu dramatickou změnu. Zapnete tv, net a zjistíte, že ani jedno vás v podstatě nezajímá. Tak projedete filmy, který jste ještě neviděli. Stejnej výsledek. Co knížka? Třeba ta, co jsem jí dostal k Vánocům. Píše se s ví o hledání životního štěstí a pohody. Vím, že za to může můj stav, ale po první kapitole mi to začne lézt krkem a pouštím si Verichovo Fimfárum.
2 hodiny jsem myšlenkama jinde. Mezitím mi na netu začnou psát nudící se lidi. Taky se nudím, ale obtěžuje mě s nimi mluvit. Vzápětí zjišťuju, že mě to baví. Ale přitom se chci podívat na další díly "its gona be legen... wait for it.... dary!" Také objevuji, že někteří čeští kamarádi maj sprostý slova za něco vtipnýho, nebo sílu dokazujícího. Nechávám to bez reakcí a zapínám HIMYM, třetí sérii. Výborné jako vždy. Tak nějak jsem se dostal skrz různý citróvý čaje, kousek pečiva a prášky až sem. Kdy se mi skoro stáhnul další díl ze třerí série...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat