Chcípákům...

...jako jsem já. Co to se mnou je? Jsem vážně nemocnej jednou za měsíc? To už je snad trochu moc, ne? Musím se zastavit a zamyslet nad důvody, co mě dovedli až do takového požehnaného stavu.

Chřipka je podle mě z většiny závislá na duševním stavu. Tudíž, jsme-li veselí, v pohodě, duševně silní, chřipka nás zdolá málokdy. Ale jestli je tomu naopak, tzn. jsme zamračení, neveselí, ustaraní, cítíme se duševně vyčerpaní, chřipka na sebe nenechá dlouho čekat.

A to je právě ono. Místní práce, lidé, životní styl, kdy jsem od rána do večera v práci a špatně jím, mi nevyhovuje. Nebaví mě. Unavuje a vyčerpává. Evidentně se to přenáší i do fyzična. Moje tělo už to nedává a je jedině dobře, že odtud v létě definitivně vypadnu. Nevím, jestli bych přežil ještě další zimu.

Hloupé srovnávání po kolikáté už?

Frantíci kontra Češi. Tohle mě, ať chci, nebo ne, občas prostě napadne.
Nedávno jsem například došel k dalšímu zjištění (došel jsme k němu dřív, nedávno jsem dokázal jen formulovat myšlenky :).

Co říct o fr. povaze obecně? Jsou tu hodní, jakoby otevřenější lidé. Proč je to tak a u nás jinak, pravděpodobně vychází z historických zkušeností toho kterého národa a jeho vývoje. Lidé jsou tu tedy dejme tomu milí, pohodoví, vtipní. Samozřejmě že je to jen povrchní slupka, pod kterou se skrývá opravdová osobnost. Tak do hloubky ale zacházet nehodlám. S málokým se taky opravdu tak sblížíte. Jde tu o počáteční, čtyřletý pocit :).

A Češi? Tak o těch by se zas z mýho pohledu dalo říct, že působí dohromady dost nevyrovnaně. Buď znám výrazný osobnosti v jakýmkoliv slova smyslu, nebo naprostý komplexáky. Nevidím moc tu střední, francouzskou masu vyrovnaných lidí (ať už je to v reálu jakkoliv). My se buď dostaneme na vrchol, nebo zůstaneme někde v podzemí. Nemáme tu fr. unifikovanost. Frantík, i když bude jeho zevnějšek strašidelný, Vás překvapí tím, jak mile si s ním pokecáte.

Líbí se mi česká různorodost. U nás nemáte problém s tím, najít si někoho za vzor. Vyzobávat z lidí to dobré, co se vám líbí. Jsme přímější. Pravdivější.

Uvidíme jak to bude vypadat za pár desetiletí.

Houmeless není blbec :)

Chodím do práce takový sloupořadím. Celé to vypadá dost moderně. Po nepokojích v Řecku, se tam objevilo cosi jako pietní místo, plné svíček, pro mrtvého řeckého kluka. Nápisy informovaly, že výtvor zmizí za 40 dní. Místo toho se celé místo obmotalo různými igelity kolem sloupů, sem tam se dal nějakej zátaras a ve vzniklé "místnosti" přibyly dva notně jeté gauče. Je z toho fajn bejvák pro dva bezdomovce. Samozřejmě cedule o řeckém klukovi a zmizení za 40 dní tam jsou stále :).

Tata bojs v Paříži!

Stane se jednou za uherák, že přijede do Paris nějaká známější česká kapela. Stalo se tak o víkendu.

Je to jedna z výhod mojí práce, že se občas potkám s někým, kdo je i pro mě zajímavý. Popít a pokecat s Tata bojs, pro mě byla milá zkušenost. V ČR by se mi to nestalo. Kluci jsou skromní a fajn. A byli nadšení z našich holek v práci :). A myslím, že nadšení bylo vzájemný. Všechno to začalo, když holky na koncertu vytvořily jakejs takejs mini kotel. Byli jsme od kapely zhruba tak metr, takže jsme vnímali vzájemný reakce a bylo krásně vidět, jak je naše nadšení těší. Takže přidali na síle, pak zas my a tak se vytvořila fajn atmosféra. Až nečekaně fajn v tom ambasádáním prostředí.

Dnes mě ještě pobavilo, že jsem v poledne zahlíd holky z práce, jak jdou s kapelou na oběd.Byli hned v první restauraci u ambasády, takže je vlastně skoro všichni viděli pohromadě. Teď s holkama skoro nikdo z diplomatů nemluví a žárlí na ně :). Krásně dospělé :)

Proměna

Pořad na český Tv. Vyberou si nějakýho loosra, většinou ženskou a udělají z ní hezčího člověka. Oblečou jí do trendy hadrů a vystajlujou účes. Pak jí předvedou sebe sama před zrcadlem. Ona se málem rozbrečí štěstím, je u toho její rodina a blablabla. Doják.

Teď jsem viděl fr. verzi toho samého. Žena, 37 let. Od pohledu sympatická, ale zblblá z časopisů. V TV veřejně prohlašovala, že by chtěla vypadat ve svých letech jako 20ti letý holky na titulních stránkách časopisů!! BOŽE! Já bych toho chtěl. Asi neviděla seriál tak jde čas. Co je ale třeba říct je, že nevypadala vůbec špatně a že tři čtvrtiny českých žen by jí její vzhled a postavu určitě záviděli. A přitom by byla jejich zakomplexovanost na podobný úrovni. O čem to vypovídá? Že by o tom, že je jedno jak vypadáme? Že důležitý je jak se vidíme my samy? Že není nikdy pozdě začít makat na svým sebevědomí?

Lidi a jejich...

...pokrytectví. Úžasná vlastnost. Ta jakoby přetvářka, který snad i oni samy někdy věří. Nebo nepřemýšlí, neuvědomují si co dělají. Což je minimálně smutné.

Přijdu do práce, vypadám ztrápeně, nos sedřený, chůze nejistá :), no znáte to. Prostě chřipka. Ale na umření to není. Teda skoro není. Soucítící sekretářky vyjadřují svojí účast smutným výrazem mladého xichtíku a milými slovy. Bohužel to vše platí do té doby, než začnou něco potřebovat. Třeba i tu největší blbost, jakože musí někde klikat víckrát, než si myslí, že by mohlo stačit... a s tímhle jdou na člověka bez nálady a nepřestanou dokud... Fakt nepřemýšlí...

Epidemie, pandémie a jiné -mie

Co k tomu říct? Že musím zamáčknout slzu při vzpomínkách na český zdravotnictví, kdy dostanete týden neschopenky už při náznaku chřipky. U mě jsou ty náznaky zrovna na slušný úrovni a vím, že na víc než den, nemám nárok. Zejtra musim zas do práce.

Nevím co dělat jinýho než psát. Byla to klasika. Dáte vědět do práce, že to dneska nevidíte na nějaký akční vylejzání z postele, že by vás to složilo. Řekne to to šéfovi a člověku, co vás zastupuje. Na to se zběsile rozezvoní mobil. Shání vás podšéf. Je překvapen tím, že on o vašem stavu nic neví. Prý by byl příště rád, abych ho také informoval. Souhlasím tedy. Přijde mi úplně normální telefonovat třem lidem kvůli mé neschopnosti. Možná bych to mohl dát rovnou napsat do novin. Vždyť už to píšu sem...

No a dál už byl jenom línej den, kdy vstáváte z postele přibližně 2 hodiny, mezitím si to minimálně 3krát rozmyslíte a nakonec se donutíte vzít si aspoň peřinu s sebou na gauč a nevnímat tu dramatickou změnu. Zapnete tv, net a zjistíte, že ani jedno vás v podstatě nezajímá. Tak projedete filmy, který jste ještě neviděli. Stejnej výsledek. Co knížka? Třeba ta, co jsem jí dostal k Vánocům. Píše se s ví o hledání životního štěstí a pohody. Vím, že za to může můj stav, ale po první kapitole mi to začne lézt krkem a pouštím si Verichovo Fimfárum.
2 hodiny jsem myšlenkama jinde. Mezitím mi na netu začnou psát nudící se lidi. Taky se nudím, ale obtěžuje mě s nimi mluvit. Vzápětí zjišťuju, že mě to baví. Ale přitom se chci podívat na další díly "its gona be legen... wait for it.... dary!" Také objevuji, že někteří čeští kamarádi maj sprostý slova za něco vtipnýho, nebo sílu dokazujícího. Nechávám to bez reakcí a zapínám HIMYM, třetí sérii. Výborné jako vždy. Tak nějak jsem se dostal skrz různý citróvý čaje, kousek pečiva a prášky až sem. Kdy se mi skoro stáhnul další díl ze třerí série...

Zima v Paříži.

Tomu bych nevěřil. Mínus osm stupňů Celsia v Paříži. Nevěnoval jsem pozornost rannímu pohledu z okna, tak jsem po vyjití z baráku dostal pořádně mrazivou facku. Po cestě do práce jsem dokonce neviděl žádný lidi tmavší pleti. To se mi jeví jako docela vtipnej indikátor zimy. A my trapně používali žabičku na žebříku :).

Sněží!

Padá snížek bílý!
Tolik sněhu jsem tu ještě nezažil. Už tu je bílo půl dne a furt se to drží. A zítra to má pokračovat. Byl jsem celkem naivka, když jsem doufal, že tomu uteču do Fr. Snad si ještě budu muset koupit teplý hadry ve slevách?? :)