Česká párty u mě doma

Víte, jak se dělá správná párty? Nejdřív je potřeba vymyslet téma, s kterým to bude všechno nějak souviset. V mém případě jasná volba. Česká republika nám tu všem chybí. Takže dekorace v podobě velké české vlajky na sebe nenechala dlouho čekat. Na zdi nahradila egyptský papirus, který zabíral nejvhodnější místo nad gaučem. Samozřejmě na správný párty musí být dost lidí. Jak to zajistit? Buď máte hodně kamarádů, anebo, když chcete navázat nové známosti jako já, je potřeba si zajistit trochu publicity. Já jsem například dal dva inzeráty na internet. Samozřejmě počítejte s tím, že spousta lidí účast potvrdí a nakonec stejně nedorazí. No a pak už snad stačí jenom nakoupit zásoby pití a jídla a lets get this party started!

Jestliže je to veřejná párty, počítejte s tím, že hodně lidí nebudete znát. Víceméně je účelem také seznámení. U mě třeba první hodinu chodili jenom lidi, který jsem neznal. Trénujte formální konverzaci :). Postupem času, jak prostor a atmosféra začíná houstnout, se už o zábavu nemusíte starat. Začne to všechno žít vlastním životem a můžou nastat problémy s tím, jak to všechno pořádně moderovat. V tom případě můžete být buď za pedanta, nebo doufat, že všechno dobře dopadne. Vytoužený ideál je samozřejmě někde na uprostřed.

Dále hraje roli místo konání akce. Bydlím v baráku, takže je potřeba počítat se sousedy a následnými stížnostmi. Je dobře svoje okolí už trochu znát, aby nepřišlo překvapení v podobě třeba volání na policii, nebo jiných problémů.

A to bude tak zhruba vše... its a party time!!

Pár příhod z natáčení:
Jednu připitou slečnu napadlo vyzkoušet něčí inliny a vydala se do ulic. Byla povzbuzována obecenstvem, přihlížejícím z okolních balkónů. Spadla na zadek přibližně 1x za sekundu. Musím uznat, že se ta veselá jízda podobala spíš baletu s hodně otočkama a tvrdým přistáním :).
Za další vtípek může týpek (rým!), co musel na záchod a usnul tam. Samozřejmě zamknul. Byl šikovnej-normálně ty dveře zamykat nejdou.
Musel jsem třeba ještě bránit tomu, aby se z mého sušáku na prádlo stal objekt moderního umění. Mě, ani sušáku samotnému, se to moc nezdálo.
Další den jsem se dověděl od jedný slečny, že má doma v baťohu moje speciální dekorativní cédéčka ze zdi.
Samozřejmě se hrály různý hry, jejichž cílem je se pořádně opilecky znemožnit, což se některým dařilo na výbornou. Například při jedné bylo cílem zuby zvednou ze země krabici od džusu, aniž by se při tom člověk dotknul země víc než dvěma končetinami. A časem se krabička pořád snižuje a snižuje a lidi jsou opilejší a opilejší... dejte pozor, aby vám při tom nepadali na rozbitný předměty. My měli na mále.

Možná bych přidal ještě jednu poznámku. Ani náhodou nečekejte, že další den budete normálně fungovat. Minimálně budete mít co uklízet. A taky se je třeba připravit na to, že ráno najdete ve svém bytě cizí lidi v polohách, který v podstatě odporují stavbě lidského těla.

Bye bye bye bye a aurevoir!


Fotky z místa činu: http://picasaweb.google.com/fajfos/EskoslovenskDiskotKaTotiPRtyUMDoma

Snídaně od modelky v šest ráno

Po poslední kalbě, která se neplánovaně protáhla od pátečního večera do sobotního odpoledne mi není nejlíp. Mami neboj. Normálně jsem nastydnul a už je to lepší. Jinak bych se ani nezmoh ani na tyhle řádky.

Nějakej vnitřní hlas mi napovídá, že příště bych sem už měl zas radši napsat o nějakým výletu, aby jste si nemysleli, že jenom chodím do práce a kalit. Taky se třeba.... vzdělávám kulturně i duševně :). Mám sem napsat něco z Moliéra? Zrovna ho čtu. Francouzko-český vydání (člověk, co mi tuhle knížku dal, se teď doufám malinko usmál). Jen tak na okraj. Molierovo názory na ženský by v dnešní době asi moc neuspěly. Minimálně mezi feministickou částí ženský populace.


Pátek. Začátek jako vždycky v Český kulturním centru, v jeho jazzový části. Ne proto, že by jsme snad šli za jazzem. Za tím tam chodí čím dál míň lidí. Až mě to posledně překvapilo. O to víc bylo místa pro nás. Ze začátku večera si toho moc nepamatuju. Ptám se sám sebe, jestli se mám snažit vysvětlit, že to nebylo tím kolik jsem toho vypil, ale spíš tím, že se nic zvláštního nestalo. Jenom jsme tak klábosili o nesmrtelnosti brouka a tvářili se u toho zaujatě jak to jenom šlo. Vzpomínám si snad jenom na to, jak jsem si šel pro pivka zdarma a jak mě u toho chytili. No chytili. Prostě mě viděl někdo, kdo mě vidět neměl a já to nevěděl. Ale nic se nestalo. Stejně jsem je nezaplatil (red. mami, nekradu. Jen jsem byl domluvenej s barmanem). Další, těžce vydolovaná vzpomínka je na nějakýho Maxima z Ruska. Nevím proč, ale chtěli jsme si od něj koupit časopis.


Půlnoc. Zavíračka. Přesun. Metro. Pamatujete si na zpívánky? Tak skoro stejný to bylo v metru s náma. Jenom na rozdíl třeba od zpívajících žebráků nikdo z nás nic nedostal. Byli jsme v bytě jedný české studentky a občasný modelky. Obdivovali jsme u ní všechno. ...její obrovskou plazmu, trámovej strop, že jsme kousek od Bastily, jí a třeba počet schodů v né zas až tak velkým bytě. Dokonce jeden Brňák ty schody obdivoval tolik, že po jedněch zvlášť leštěnejch uklouznul. Zajímavý na tom byly dvě věci. Vlastně tři. 1. nic moc si neudělal. 2. nesl sklenku Champagne, ze který neztratil ani kapku a 3. následujících přibližně 12 hodin to zkoušel na holky přes svoje bolavý zádíčka :). Kolem šesti ráno se zmocnil naší hostitelky hlad a uvařila všem těstoviny. Přemejšlel jsem, kdy jsem v tuhle dobu jedl naposledy. Vůbec se o nás hezky starala. Později nám rozestlala na rozkládacím gauči a ještě později nám šla koupit čokoládový chleby k snídani do pekárny. Občas má Francie i světlý stránky :).


Sobota byla samozřejmě zabitá. Jeden jedinej den volna, kdy se dá jít třeba na nákup a já ho prospim. To ale znamená, že ještě nejsem moc racionální! Takže jsem ještě blbej a mladej!! :)



Moliére:

• Snaž se zdát věrnou a já se budu snažit tomu věřit.
• Všichni jsou strašně chytří. Až to vyhání rozum z jejich hlav.
• Když promluví, člověk hledá co řekl.