Za každým mužem je žena.

A za ženou je muž, děti, rodina. Na světě je to už tak zařízený. Že jedinec sám nic nedokáže. V pravěku jedinec umíral, protože se sám neuživil. Dneska, díky sociální politice, umíráme v samotě spíš duševně než hlady. Ale co svět světem stojí, vždycky jsme všichni na sobě byli navzájem závislí. Muži na ženách, ženy na mužích, přátelé na přátelích, politici na voličích, voliči na politicích.

Jestli existuje chlap, kterej nesouhlasí s tim, že mužský pokolení dosáhlo toho čeho dosáhlo díky ženám, je pokrytec. Platí to samozřejmě i v opačnym gardu a jde o činy dobrý i zlý. Bez výjimky.

Samotnej člověk je nic. Muž , nebo žena. Všichni se nějak vyvíjí. Jdeme si za štěstím. Nebo si to myslíme. A k tomu, aby jsme někam došli přeš překážky který nám život přináší, potřebujeme mít pevný základy. Pevnější než jsme my samy. Aby jsme se při prvním problému na patě neotočili a nevzali nohy na ramena. Potřebujeme mít  někoho, kdo nás v tu chvíli postrčí, nasměruje a hlavně podpoří. Podporu potřebujeme tak velkou, jak velký jsou naše ambice. U žen jde často o klidný, bezpečný život s rodinou. V tom případě stačí klidný, hodný, vydělávající muž. Muži hledají štěstí spíš prostřednictvím svých činů. Nespojují ho na prvním místě se vztahy. Potřebují překonávat problémy, což nutně nejdřív přináší neúspěchy. A to je přesně čas, kdy potřebujem kopanec zezadu, provokaci a podpoření k další akci, aby jsme byli samy se sebou spokojení. A aby i ženy s námi byly spokojený. Nemusíme dosáhnout vytyčenýho cíle, ale potřebujeme na sebe být hrdí za to že se snažíme, že se snažíme chovat jako muži a jsme šťastní za to, že máme ženy, který nás chápou a mají nás pro to rády. Když jsme upřímně šťastní, jsou šťastní i všichni v naší přítomnosti. Někdy je ale vidět krátkozrakost kdy se lidi drží zuby nehty toho čeho dosáhli. Myslím třeba rodiny, kde se vzájemně všichni omezujou například z nedůvěry v sebe sama, nebo v toho druhýho. Omezují se ze strachu, že by mohli zůstat sami. Když se něčeho bojíme, většinou se to stane. A když někoho omezujeme, místo aby jsme ho podporovali v rozletu, většinou uletí. Když ho podpoříme, uletí, ale rád se bude vracet.