Jak jsme starý národ? Přes tisíc let? Vybudovali jsme za tu dobu na našemu kousku týhle planety alespoň něco, co za to stojí? Za co by jsme se měli postavit a na co by jsme měli být hrdí? Jak se chovali bohatí Češi o pár desítek let zpátky? Nechci a ani nemůžu moralizovat, nebo nějak důkladně porovnávat. Krade se teď, kradlo se i tenkrát. Nedělám si iluze. Ale přece jen mám pocit, že když se rozjedu podívat po českých památkách, hradech a zámcích, tak vidím, jak se tenkrát bohatí starali minimálně o své okolí. Investovali do něj často nemalý prostředky a zvelebovali ho tak. Stavěli mosty a opravovali cesty. Nečekali na stát. Na takové lidi by jsme měli být hrdí. Měli by jsme se snažit dozvědět co nejvíc o naší minulosti, aby jsme na ní mohli úspěšně navázat. Zemi máme krásnou a vydrželi jsme tu už dlouho. A jaký osobnosti jsme vychovali! Naše kultura je známá po celym světě. Na tak malý národ jsme toho dokázali dost. Znáte to, malý tělem, ale velký duchem.
V současnosti bohužel nevidím na co být hrdý. Chybí nám tu silné osobnosti, které by národ následoval. Tendence jsou bohužel krátkozraká chamtivost a sobectví. V dlouhodobém horizontu ale nemůžeme být pořád chamtivý a sobečtí. Zanikli by jsme. Samy poznáme, že kulturní, sociální a ekonomický tlaky jiných národů budou tak silný, že budeme muset držet při sobě čím dál víc. Už proto by jsme se o naší hrdou minulost měli zajímat. Budeme mít kde navázat. Čím víc se zajímám, tím víc se cítím být Čech.
