Taky jste to někdy slyšeli? Mě se tohle předávání odpovědnosti z lidí na stát nelíbí. Chápu to tak, že lidi byli dřív hodně kontrolovaní. Kontrolovaní v tom co říkají, co poslouchají, co studují a co hlásají kolem sebe. Když to nebylo podle představ režimu, člověk měl komplikace. Kdo byl alespoň navenek poslušná ovečka, mohl mít život vcelku klidný, tudíž asi i spokojený. Klid se velmi často rovná spokojenosti.
Jenže pak přijde prudká změna. Nepřirozená. Lidi nemají čas zvykat si na nový podmínky. Revoluce. Najednou stát přestane všechno kontrolovat. Můžeme dělat teoreticky co chceme. Ale neuvědomujeme si, že my samy vlastně utváříme náš stát. Už to není policie kdo nás řídí. Není to ani v jejích silách. Každý nyní utváří naší společnost a nese za ní spoluzodpovědnost ať se mu to líbí, nebo ne. Můžeme dělat svět hezčím místem nebo taky nemusíme. Volba je naštěstí na každém z nás.
Pasivní přihlížení špatnostem je také volba. A rozhodně to není volba, která mění svět k lepšímu.
